Život je jako bonboniera, nikdy nevíš, co ochutnáš

Měla jsem za úkol napsat reportáž o tom, jak jsem letěla balónem. Věřím, že bych to dokázala, protože let byl opravdu krásný, přistání překvapivě přesné a „křtiny“ až dojemné, jenže bych se ráda podělila o jinou zkušenost a to o to, kterak jsme k letenkám přišli.

Už dlouho jsme se s úžasem a trochou závisti dívali na letící balóny. Říkali jsme si s manželem, že snad někdy to zkusíme. Výborná příležitost byla při 25. výročí svatby, ale když jsme zjistili sumu, kterou bychom za to museli zaplatit, tak zvítězil rozum nad romantikou a místo toho jsme koupili kamna na chalupu. Nicméně přání letělo do vesmíru.

Pak přišly manželovy padesátiny a vůbec padesátiny všech přátel okolo a začalo se přemýšlet o vhodných dárcích. Dobrou volbou jsou zážitkové dárky. Takže se nabízely možnosti jako tandemový seskok padákem, horolezecký výcvik, rockový koncert, cyklistický nebo lyžařský zájezd na nějaké zajímavé místo a………let balónem. Pro mého muže jsme zvolili let balónem, protože seskok padákem kategoricky zakázal, horolezecký výcvik by s karpálním tunelem nedal, rockový koncert není zas až tak nedostupný a na zájezd sám by asi nechtěl. Byla jsem „naší skupinou“ vybrána a dostala za úkol najít vhodnou společnost a koupit letenku. Byla jsem ráda, že manžel dostane takový pěkný dárek, ale říkala jsem si, že asi budu trochu závidět, až se bude vznášet. Nicméně jsem našla to, co se mi zdálo nejvhodnější, domluvila se, šla a koupila hezkou červenou krabičku s krásnou barevnou letenkou.

Nebudu se pokoušet zapírat, že jsem v koutku duše doufala, že buď vesmír, nebo my dva to třeba nějak zařídíme, abychom mohli letět spolu, jak jsme si vždycky přáli – konec konců máme narozeniny ve stejný den a stříbrnou svatbu jsme měli ani ne před rokem a tak by to bylo na oslavu všeho dohromady a navíc by to bylo za polovinu, pokud bychom to dokoupili a „to se vyplatí“ a……………kamna už máme……….

Přišel den manželových narozenin, který jsme s přáteli, kolegy a rodinou slavili na výletišti vesničky, kde máme (pozn. teď už kde jsme měli) „domeček na důchod“. Předali jsme dárek a měli jsme radost, že obdarovaný má radost a všichni se radují a veselí. Jako hostitelka jsem pořád někde pobíhala a něco chystala a najednou za mnou přišel manžel, vzal mě za ruku a táhl mě stranou. Lekla jsem se co se stalo a on mi s potutelným úsměvem ukázal modrou krabičku s úplně stejnou letenkou. No, koukala jsem jako blázen. Kde se vzala?

Vysvětlení bylo naprosto neuvěřitelné – jeho kolegové z práce měli úplně stejný nápad a neuvěřitelnou shodou náhod, vedeni osudem, či přáním z vesmíru, jak kdo chce, koupili u stejné společnosti, ve stejný den, úplně stejnou letenku…..a já vím, že jsem se s nikým nedomlouvala a nikdo jiný to také nemohl udělat a neudělal. Je vidět, že  zázraky jsou všude kolem nás a tak, zázrakem, do roka od stříbrné svatby, se splnilo velké přání a po nádherném letu báječným balónem se skvělým pilotem se na svět „narodili“ a to opět ve stejný den

Miloš a Pavla z Kanic

A jaké z toho plyne poučení? Je třeba přát si a nechat přání být, věřit, doufat, nespěchat…….a potom se vznést.